Dulou jsem se stala na základě momentu, kdy jsem se ve vteřině rozhodla nebo možná si to prostě uvědomila, že tohle je moje cesta. Že tohle je to, co mi před porodem a v jeho průběhu chybělo. Laskavá podporující příprava a pak péče. Měla jsem dostatek informací a věděla z kurzu, co všechno zdravotníci dělají v porodnici „špatně“ a jak by to mělo být jinak a lépe. Věděla jsem, co si připravit a co ne, jaké plenky používat…ale neměla jsem u sebe nikoho, kdo by se mnou tím vším laskavě a v klidu procházel, kdo by mě připravil na různé situace nebo mi pomohl, když se věci budou dít jinak než jsem si přála…

Své děti jsem porodila krásně, jejich příchod na svět byl vždycky nádherným zážitkem a já na sebe jsem dodnes pyšná. Protože podle mě každá žena, která přivede na svět dítě, na sebe může být upřímně pyšná (a to i když porodila císařským řezem). Je to ohromná práce. Porod, který vnímám jako ohromný, dokonalý a posilující, je posilující právě proto, že není lehký. Je to zkouška, přerod ženy v matku je to moment, po kterém už nic nebude jako dřív…